TECH & HUMAN//2025-12-12//9 min

Gamifikace lidských vztahů: Když 80 % lidí soutěží o 20 %

24 % mužů ve věku 22-34 let nemělo sexuálního partnera v posledním roce. V roce 2013 to bylo 9 %.

Čti to znova. To není chyba v datech. To je trojnásobný nárůst za 10 let.

A tady je další číslo: Průměrný muž na Tinderu má like rate 0,87 %. To znamená 1 žena ze 115 mu dá "ano". Zároveň spodních 80 % mužů soutěží o spodních 22 % žen, zatímco horních 78 % žen se tlačí o horních 20 % mužů.

Není to náhoda. Je to design. A důsledky vidíme všude kolem.

Jak jsme se sem dostali

V roce 2012 vznikl Tinder s jednoduchým sloganem: "It's a match!" Konečně dating bez trapnosti, bez odmítnutí do očí, bez rizika. Jen swipe. Doprava = ano, doleva = ne. Jako nakupování, jen místo bot vybiráš lidi.

Promise byl skvělý: neomezený přístup k potenciálním partnerům. Žádné omezení geografií, společným přátelům, náhodou. Všichni, všude, kdykoliv.

Realita? Neomezený přístup vytvořil něco úplně jiného.

Dating apps mají dnes přes 300 milionů uživatelů globálně. V USA se 40 % lidí seznámilo s partnerem online. A přesto – nebo právě proto – má generace Z méně sexu, méně vztahů a více osamělosti než kterákoliv generace před ní.

Něco se fundamentálně pokazilo.

Čísla, která nikdo nechce slyšet

Studie z univerzity v Tilburgu (Pronk & Denissen, 2020) ukázala něco znepokojivého: Čím déle lidé používají dating apps, tím více odmítají. V průměru o 27 % méně šance na přijetí partnera od prvního k poslednímu swipe.

Není to proto, že by kvalita lidí klesala. Je to proto, že náš mozek přestává vidět lidi jako lidi a začne je vnímat jako zboží na regále. A čím více zboží máme, tím jsme náročnější.

Tohle není jen pocit. Je to měřitelná ekonomická nerovnost.

Analýza Tinder dat z roku 2017 ukázala:

Spodních 80 % mužů konkuruje o spodních 22 % žen
Horních 78 % žen konkuruje o horních 20 % mužů
Gini koeficient: 0,58 – to je více nerovnosti než v 95 % světových ekonomik

Pro kontext: Gini koeficient měří nerovnost v distribuci. Čím blíž k 1, tím horší. Jižní Afrika (jedna z nejnerovnějších zemí) má 0,63. Tinder má 0,58.

Dating apps vytvořily ekonomiku vztahů, která je nerovnější než skutečná ekonomika.

Rozdíly mezi pohlavími (a proč na tom záleží)

Studie OkCupid z roku 2009 ukázala zajímavý fenomén: Ženy hodnotily 80 % mužů jako "podprůměrné" v atraktivitě. Muži naopak hodnotili ženy normální křivkou – 50 % nad průměr, 50 % pod průměr.

To zní jako "ženy jsou příliš vybíravé", že? Ale realita je složitější.

Za prvé: Ženy tyto "neatraktivní" muže pak messagi stejně. Rating neznamená chování. Důvod? OkCupid systém notifikoval obě strany při vysokém ratingu – ženy nechtěly signalizovat zájem, pokud si nebyly jisté.

Za druhé: Tinder data z roku 2016 ukázala, že muži likují 62 % žen, zatímco ženy likují 4,5 % mužů. Muži používají "spray and pray" strategii – liknou skoro všechno. Ženy pak musí být ultra-selektivní, protože by jinak byly zahlcené.

Za třetí: Match rate vypráví jasný příběh:

Průměrný muž: 0,6 % match rate
Průměrná žena: 10,5 % match rate

Vytváří se začarovaný kruh: Muži mají nízký úspěch → likují všechno → ženy jsou zahlcené → musí být selektivnější → muži mají ještě nižší úspěch.

Proč to tak funguje (a nefunguje)

Existují tři hlavní mechanismy, které vytvářejí tuto nerovnost:

1. Tinder je 100% založený na vzhledu

V reálném životě fungují charisma, humor, status, inteligence, společné zájmy. Na Tinderu máš 0,5 sekundy a fotku. Vše ostatní je sekundární.

To extrémně zvýhodňuje top 20 % fyzicky atraktivních lidí – zejména mužů, protože ženy jsou evolučně selektivnější. V reálném životě by průměrný muž mohl zaujmout humorem nebo inteligencí. Na Tinderu nemá šanci.

2. Rejection mindset

Studie Pronk a Denissen ukázala, že čím více lidé swipují, tím více začnou odmítat. Není to jen únava – je to kognitivní změna.

Mozek si vytvoří pattern: "Viděl jsem 500 lidí. Skoro žádný nebyl dostatečně dobrý. Příští také nebude." A najednou začneš odmítat automaticky, ne protože by člověk nebyl zajímavý, ale protože už jsi v rejection módu.

Ženy tento efekt projevují rychleji, protože jsou od začátku selektivnější. Akumulují odmítnutí rychleji → rychleji přijmou rejection mindset.

3. Grass is Greener Syndrome

Neomezená volba vytváří paradoxní problém: Neustálé přesvědčení, že "někde je někdo lepší".

Jsi na schůzce, která jde dobře. Příště určitě. Jdeš domů, vytáhneš telefon, otevřeš Tinder. Co když ten další člověk bude ještě lepší? Co když propásnu "toho pravého"?

Barry Schwartz, psycholog, který popularizoval koncept "paradoxu výběru", to vysvětluje jednoduše: Příliš mnoho volby nevede k lepším rozhodnutím. Vede k paralýze a nespokojenosti.

Studie z roku 2021 ukázala, že vysoká dostupnost potenciálních partnerů:

Zvyšuje strach z osamělosti (paradoxně!)
Snižuje sebeúctu
Vytváří "partner choice overload" – paralýzu z přemíry možností

Paradox: Trpí všichni

Tady je to zajímavé. Většina lidí si myslí, že problém mají jen muži. Realita je jiná.

Muži (zejména spodních 80 %)

Co zažívají:

Nekonečné odmítání (match rate 0,6 %)
Pokles sebeúcty ("Nejsem dost dobrý")
Giving up ("Nemá to smysl")
Hněv nebo rezignace

Důsledky: Podle studie z 2024 má 24 % mužů 22-34 let nulového sexuálního partnera v posledním roce. To není jen o sexu – je to o pocitu hodnoty, patření, connection.

Ženy

Co zažívají:

Zahlcení matches (průměrně 10× víc než muži)
Ale většina jsou lidi, které nehledají
Grass is Greener Syndrome – "co když je někdo lepší?"
Neschopnost se rozhodnout

Důsledky: Studie ukázaly, že ženy častěji uvádějí "neschopnost najít partnera, který splňuje mé nároky" jako důvod single statusu. Není to povýšenost – je to důsledek neomezené volby. Mozek prostě není stavěný na výběr z 10 000 lidí.

Top 20 % mužů

A tady je twist: I ti "top 20 %" jsou často nešťastní.

Mají nekonečné množství matches. Ale většina jsou shallow connections. Hookup culture bez depth. Všichni chtějí něco od tebe, ale nikdo tě nezná.

Jak řekl jeden můj klient (objektivně hodně atraktivní muž): "Mám 200 matches. Ale když sedím doma sám, cítím se osamělý stejně jako když jsem měl nula matches."

Systém selhává všem.

Objectification jako business model

Tinder není charita. Je to firma s tržní hodnotou přes 40 miliard dolarů. A její business model stojí na frustraci.

Jak to funguje:

1. Zdarma verze = frustrace

100 swipes denně
Vidíš lidi, ale nemáš prioritu
Algoritmus tě ukazuje méně
Match rate je minimální

2. Platba = naděje

Tinder Plus/Gold/Platinum (250-800 Kč měsíčně)
Promise: "10× více zobrazení", "3× více matches"
Realita: Většina lidí stále vidí minimální benefit

3. Začarovaný kruh

80 % mužů, kteří mají téměř nulový úspěch, platí za premium features
Doufají, že "možná tentokrát to pomůže"
Algoritmus to ví a využívá to

Tinder tě redukuje na swipovatelné zboží. Muži se stávají čísly (0,87 % úspěšnost), ženy katalogem (swipe, swipe, swipe). Nikdo není člověk. Jsi produkt optimalizovaný pro algorithmic engagement, ne pro connection.

A nejlepší (nejhorší)? Čím více jsi frustrovaný, tím více platíš. Čím více platíš, tím více jsi investovaný. Čím více jsi investovaný, tím méně chceš odejít.

Únava z nekonečného výběru

Po týdnech nebo měsících swipování začíná to, čemu se říká "Tinder burnout".

Muži zažívají:

Únavu z nekonečného odmítání
Ztrátu motivace ("nemá to smysl")
Pocit bezcennosti

Ženy zažívají:

Únavu ze zahlcení
Neschopnost rozlišit mezi lidmi (všichni splývají)
Cynismus ("všichni jsou stejní")

Obě pohlaví:

Emocionální vyčerpání
Dopaminové hity se zmenšují
Vztahy se cítí jako práce, ne radost

A pak se divíme, proč generace nechce randít.

Fenomén "dating sabbatical" – kdy lidi úplně vypnou dating apps na měsíce – je stále častější. Není to línost. Je to sebeobrana.

Co to dělá s generací

Důsledky nejsou jen individuální. Vidíme je na úrovni celé generace:

Demografická krize:

Porodnost v ČR: 1,37 dítěte na ženu (odhad 2025 pod 1,3)
24 % mladých mužů bez partnera
Rostoucí procento single lidí 30+

Epidemie osamělosti:

30 % mladých 18-34 se cítí osamělých denně
Nárůst deprese a úzkosti
Pokles fyzických sociálních interakcí

Polarizace pohlaví:

Muži se cítí neviditelní a bezcenní
Ženy se cítí zahlcené a neschopné najít "toho pravého"
Rostoucí vzájemné nepochopení a obviňování

A mainstream? Ignoruje to nebo nabízí jednoduché odpovědi: "Buď sebevědomější." "Snižte standardy." "Prostě se odpojte."

To není řešení. To je popření problému.

Co s tím (prakticky)

Tohle není morální selhání. Není to o "povýšených ženách" nebo "lenivých mužích". Je to o systému, který gamifikoval něco tak základního jako je lidská connection.

Pro všechny

1. Rozpoznej mechanismus Když rozumíš, proč Tinder funguje tak, jak funguje, můžeš dělat informovaná rozhodnutí. Nejsi "neúspěšný", pokud nemáš matches. Systém je postavený tak, aby většina lidí byla frustrovaná.

2. Minimalizuj čas na apps Čím víc času trávíš na Tinderu, tím víc rejection mindset roste. Nastav si limity – maximálně 15-20 minut denně, nebo jen 2-3× týdně.

3. Investuj do real-world dovedností Charisma, humor, schopnost konverzace – to všechno funguje v reálném životě, ale nefunguje přes fotku. Nauč se mluvit s lidmi. Najdi komunitu. Choď na akce.

4. Pochop, že rejection není o tobě 0,87 % match rate není protože bys byl neatraktivní. Je to protože systém je takto postavený. Tvoje hodnota není definovaná algoritmem.

Pro muže specificky

1. Nesoutěž na platformě, která tě znevýhodňuje Tinder je optimalizovaný pro top 20 % fyzicky atraktivních mužů. Pokud nejsi v té skupině, pravděpodobně máš lepší šance v reálném životě, kde fungují i jiné faktory než looks.

2. Přestaň používat "spray and pray" Likování všeho kvůli zvýšení šancí ti nepomůže. Jen to přispívá k začarovanému kruhu. Buď selektivnější – swipuj jen lidi, kteří tě opravdu zajímají.

3. Hledej komunitu Izolace zhoršuje všechno. Najdi skupinu lidí (sport, koníčky, dobrovolnictví), kde můžeš budovat skutečné vztahy – romantické i ne.

Pro ženy specificky

1. Všimni si Grass is Greener pasti Když si po každé schůzce říkáš "co když je někdo lepší", pravděpodobně máš GIGS (Grass is Greener Syndrome). Není to o tom najít perfektního člověka – ten neexistuje. Je to o rozhodnutí investovat do někoho konkrétního.

2. Reflection místo automatického odmítání Po 100 swipes začneš odmítat automaticky. Všimni si toho. Když se přistihnešš, že automaticky swipuješ doleva, zastav se. Je to opravdu "ne", nebo jen rejection mindset?

3. Méně matches = kvalitnější matches Nastavit si vyšší selektivitu na začátku (swipovat méně) vede k lepším matchům než být zahlcená stovkami konverzací, které nikam nevedou.

Pro všechny: Alternativy

Dating apps nejsou jediná cesta:

Reálné akce a komunity (kurzy, sport, dobrovolnictví)
Seznamování přes přátele (ano, old school funguje)
Aktivity kde se lidé potkávají opakovaně (pravidelné akce, kluby)
Professional matchmaking (pokud máš budget)

Dating apps nejsou zlé per se. Ale jsou nástroj. A jako každý nástroj, můžeš je používat dobře nebo špatně. Problém je, když se stávají jediným nástrojem.

Není to tvoje vina, ale je to tvoje odpovědnost

Tinder nevytvořil osamělost. Ale vzal existující evoluční mechanismy (female selectivity, male competitiveness) a gamifikoval je do absurdity.

Výsledek? Generace, která má neomezený přístup k lidem, ale méně skutečných vztahů než kterákoliv generace před ní.

Tohle není morální selhání jednotlivců. Je to systémové selhání platformy, která monetizuje frustraci.

Můžeš čekat, až se systém změní. Nebo můžeš začít pracovat s tím, co máš.

Data jsou jasná. Důsledky jsou měřitelné. A řešení? To je na tobě.

Zdroje:

Pronk, T. M., & Denissen, J. J. (2020). A Rejection Mind-Set: Choice Overload in Online Dating. Social Psychological and Personality Science
D'Angelo, J. D., & Toma, C. L. (2017). There are plenty of fish in the sea: Choice overload and satisfaction with selected partners. Media Psychology
Tyson, G., et al. (2016). A First Look at User Activity on Tinder
OkCupid Research (2009). Your Looks and Online Dating
General Social Survey (2021). Sexual Partners Data

Pokud ti tento článek dal smysl a chceš promluvit o tom, jak najít svou cestu v digitální éře vztahů, pojďme si zamluvit intro call.