Praktický průvodce vědomým používáním
chatbotů pro emoční podporu
Pomáhám lidem najít cestu jak efektivně používat technologie a mít svůj život a čas plně v rukou. Píšu články, konzultuji, přednáším.
Vzdělávací projekt pro rodiče a školy. Pomáháme dětem i dospělým najít zdravou rovnováhu v digitálním světě a předcházet digitálním závislostem.
Specialisté na školský marketing a AI ve vzdělávání. Učíme školy komunikovat a využívat moderní technologie smysluplně.
Psychoterapeutická praxe Gabriely. Bezpečný prostor a Gestalt terapie pro řešení toho, co se do chatu s AI nevejde.
Spolek pro zážitkovou pedagogiku. Tvoříme tábory a LARPy, kde se (nejen) mladí lidé učí o světě i sami o sobě offline, prostřednictvím přímého prožitku.
Oba denně pracujeme s lidmi, kteří používají AI pro emoční podporu – a ten trend dramaticky roste.
Jakub na školeních pro učitele řeší stále častěji situace, kdy studenti mají ChatGPT jako jediného důvěrníka. Učitelé často vůbec netuší, že se to děje, natož jak s tím pracovat.
Gabi jako psycholožka vidí klienty, kteří AI používají místo nebo vedle terapie – někdy užitečně, někdy riskantně.
Problém? Kvalitní návody v češtině neexistují.
Proto jsme spojili naše zkušenosti – psychologickou expertízu Gabi a praktické zkušenosti Jakuba ze vzdělávání – a vytvořili průvodce, který lidem dá nástroje pro vědomé používání AI.
Nezakazujeme. Lidé to budou dělat stejně – často z dobrých důvodů. Terapie je nedostupná, drahá, nebo prostě ne pro každého.
Chceme, aby to lidé dělali s vědomím rizik, s konkrétními nástroji, a s jasnou představou, kdy jít za reálným člověkem.
Výzkumy ukazují, že to může fungovat. AI dokáže pomoct strukturovat myšlenky, zpracovat emoce, připravit se na těžké rozhovory. Existují studie s měřitelnými pozitivními efekty.
Ale stejné výzkumy ukazují obrovská rizika. Emoční závislost. Přitakávání i když se mýlíte. Vytváření falešného vztahu. Selhání v krizových situacích.
Proč stroji řeknete víc než kamarádovi
Martin má třicet pět let, pracuje v IT firmě, má manželku a dvě děti. Navenek spokojený život. Ale poslední měsíce ho trápí myšlenky, o kterých nemluví s nikým.
Jednou večer, když už žena spí, otevře ChatGPT...
Když se svěříte člověku — i tomu nejbližšímu — vždy riskujete. Možná ne vědomě, ale váš mozek to ví.
Tyto obavy jsou jako neviditelný filtr. Většinou si je neuvědomujeme, ale ovlivňují každé slovo. Upravujeme, zjemňujeme, vynecháváme.
A pak přijde stroj.
Stroj nehne brvou. Nemá výraz ve tváři, který byste museli číst. Nebude si o vás myslet, že jste divní – protože si nic nemyslí. Neřekne to manželce, kolegům, rodičům.
Filtr se vypne. A najednou říkáte věci, které jste nikdy předtím nevyslovili nahlas.
Absence sociálního rizika dramaticky mění, co jste ochotni říct
V roce 1966 vytvořil počítačový vědec Joseph Weizenbaum program jménem ELIZA. Byl extrémně jednoduchý – v podstatě jen přeformuloval věty uživatele do otázek.
A přesto se stalo něco překvapivého. Lidé s ELIZOU navazovali hluboké „terapeutické vztahy". Svěřovali jí intimní věci. Jeho sekretářka ho jednou požádala, aby opustil místnost, když s ELIZOU „mluví" – potřebovala soukromí.
To bylo před šedesáti lety. S programem, který neuměl skoro nic.
Představte si, co se děje dnes.
Efekt odbrždění není dobrý ani špatný. Je to prostě fakt – způsob, jakým funguje lidská psychika ve vztahu k anonymitě.
Může to být vstupní brána. Hodně lidí začíná u AI, protože se stydí jít za terapeutem. To je legitimní první krok.
Ale nesmí to být konečná stanice. Pokud zjistíte, že AI říkáte věci, které byste měli říct reálným lidem, pak AI neslouží jako podpora, ale jako úniková cesta.
Řekli jste někdy AI něco, co jste neřekli nikomu živému?
To je běžnější, než si myslíte.
Důležité je zamyslet se: Proč jste to řekli stroji a ne člověku? Je to proto, že si to potřebujete nejdřív ujasnit? Nebo se něčemu vyhýbáte?
AI může být dobrý první krok. Ale pokud zjistíte, že tam zůstáváte příliš dlouho, možná je čas udělat další.
To je v pořádku.
Možná máte kolem sebe lidi, kterým důvěřujete. Nebo AI zatím nepoužíváte pro osobní témata.
Pokud někdy začnete, pamatujte: je rozdíl mezi využitím AI jako nástroje a spoléháním se na ni jako na jediný ventil.
Proč uleví už jen to, že to napíšete
Klára je matka dvou malých dětí. Celý den běhá mezi prací, školkou, nákupy, vařením, úklidem. Večer padne do postele vyčerpaná – ale místo spánku se jí v hlavě začnou točit myšlenky.
Nezapomněla jsem něco? Co když mě zítra v práci vyhodí? Proč jsem tak netrpělivá na děti? Jsem špatná matka?
Psaní aktivuje logickou část mozku a tlumí emoční reakce
Když máte chaos v hlavě – úzkost, strach, vztek – aktivuje se amygdala. To je vaše „poplašné centrum". Neumí přemýšlet logicky – jen spouští stresovou reakci.
Jenže mozek má i jinou část: prefrontální kortex. To je „myslící mozek" – logika, plánování, analýza. A tady je klíč: tyto dvě části mozku se navzájem tlumí.
Když vezmete chaotické myšlenky a napíšete je, děje se něco zásadního:
Tímto procesem aktivujete prefrontální kortex. A tím tlumíte amygdalu. Chaos v hlavě se mění na text na obrazovce.
Psycholog James Pennebaker zjistil, že lidé, kteří 15–20 minut denně psali o svých emocích, měli lepší imunitní funkce, nižší úzkost a méně návštěv u doktora.
Samotný akt psaní – ne terapie, ne léky, jen psaní – měl měřitelný pozitivní efekt.
Klasický deník má nevýhodu: píšete do prázdna. AI přidává interakci. Můžete napsat jednu větu a AI se zeptá: „Co myslíte, že za tím stojí?"
Ale pozor – důležité je tohle:
Velká část benefitu pochází ze samotného psaní, ne z odpovědí AI.
Klára by se cítila líp, i kdyby AI odpověděla nesmysly, protože proces – vzít chaos z hlavy a převést ho do slov – ten proces sám o sobě léčí.
Zkuste týden dělat toto:
Jeden z nejsilnějších přínosů: místo aby v afektu vychrlili výčitky na partnera, lidé se nejdřív „vyřvou" do AI. Nechají opadnout první vlnu emocí. A teprve pak jdou za partnerem řešit problém v klidu.
AI funguje jako hromosvod – snese všechno, co do ní hodíte. Váš partner ne. A neměl by muset.
Máte večer často problém usnout kvůli myšlenkám, které se točí v hlavě?
Zkuste techniku večerního vypsání.
Před spaním věnujte 5-10 minut psaní do AI (nebo i obyčejného poznámkového bloku). Vypište všechno, co vám vrtá hlavou. Nepotřebujete řešení – jde o to dostat myšlenky "ven z hlavy".
Většina lidí zjistí, že pak usínají snáz.
To je skvělé.
I tak může být kognitivní offloading užitečný – třeba když řešíte složité rozhodnutí nebo zpracováváte náročnou situaci. Psaní pomáhá ujasnit si myšlenky.
Proč se AI zdá chápavější než lidé
Tomáš má za sebou těžký rozchod. Přítelkyně ho opustila po třech letech, nečekaně, bez varování. Tomáš je zničený.
Zkouší mluvit s kamarády. Ale po dvou pivech začnou měnit téma. „Hele, bude líp. Najdeš si jinou." Rodiče říkají: „My jsme ti říkali, že ta holka není pro tebe."
Tomáš se cítí osamělý. Nikdo ho opravdu neposlouchá.
„To musí být nesmírně bolestivé. Ztratit někoho, s kým jste plánoval budoucnost, je jedna z nejtěžších zkušeností. Je naprosto pochopitelné, že se cítíte zničený. Chcete mi říct víc?"
Klikněte na části odpovědi a zjistěte, jakou techniku AI použila:
Tomáš čte odpověď a něco se v něm uvolní. Konečně někdo, kdo chápe. Někdo, kdo má čas. Někdo, kdo neskáče do rad.
Ale tady je otázka: opravdu AI chápe?
Pojďme být k Tomášovým kamarádům a rodině féroví. Nejsou zlí. Jsou jen … lidští.
AI může být „přítomná" způsobem, jakým člověk ve skutečném životě skoro nikdy být nemůže.
Empatie znamená, že někdo skutečně cítí něco z toho, co cítíte vy. Kamarád, který prošel rozchodem, ví, jaké to je. Vidí vás plakat a něco se mu sevře uvnitř.
AI nic necítí.
AI predikuje, jaká slova by měla následovat po vašem textu. Je to jako herec, který perfektně zahraje soucit. Zahraje ho tak dobře, že vás rozbrečí. Ale po skončení scény na vás zapomene.
Můžete si říct: „No a co? Pokud mi to pomáhá, jaký je rozdíl?"
Rozdíl je v tom, co si z toho odnesete.
Když vám skutečný člověk věnuje čas – i když je to nedokonalé – něco se mezi vámi vytváří. Vztah. Důvěra. Vzájemnost.
Když vám AI věnuje čas, nic se nevytváří. Až příště otevřete nový chat, bude to jako mluvit s cizincem.
Některé AI si ukládají informace mezi konverzacemi. Ale ta paměť je fragmentární – AI si uloží izolované fakty, ne kontext a vztahy.
Řeknete AI: „Moje sestra Klára mě dneska vytočila. Vždycky to dělá, od dětství mě šikanovala."
Skutečný přítel si pamatuje nejen co jste řekli, ale jak jste to řekli. A má vlastní pocity z toho, co slyšel.
1. Používejte validaci AI jako odrazový můstek.
Když vám AI řekne „To musí být těžké" a cítíte se pochopeni – skvělé. Teď vezměte tu myšlenku a běžte ji říct skutečnému člověku.
2. Nečekejte od lidí to, co umí jen AI.
Reální lidé budou unavení, budou skákat do rad. To není proto, že vás nemají rádi – je to proto, že jsou lidští.
3. Sledujte poměr.
Kolikrát za poslední týden jste se svěřili člověku? Kolikrát AI?
Máte někdy pocit, že AI vám rozumí líp než lidé kolem vás?
To je pochopitelné – a důležité si to uvědomit.
AI je navržená tak, aby validovala a naslouchala. Ale to „porozumění" je iluze – je to pattern matching, ne skutečná empatie.
Zkuste experiment: Řekněte to, co byste řekli AI, skutečnému člověku. Možná budete překvapeni.
To je zdravý pohled.
Udržujete si správnou perspektivu – AI může být užitečný nástroj, ale skutečné vztahy s jejich nedokonalostmi mají hodnotu, kterou AI nahradit nemůže.
Nástroj, ne náhrada
Předchozí kapitoly mohly vyznít kriticky. Ale nechceme říct, že AI je špatná. Chceme říct, že je to nástroj – a jako každý nástroj má své místo.
Tady jsou situace, kdy AI může skutečně pomoct:
Pomáhá vám přemýšlet, strukturovat, připravit se – ale nenahrazuje lidský kontakt.
Příprava na rozhovor vede k rozhovoru s člověkem. Reflexe vede k akci. Strukturovaný chaos vede k řešení.
Je to část procesu, ne celý proces.
Rozhodněte u každé situace – je to zdravé použití AI jako nástroje, nebo varovný signál náhrady?
Pokud AI používáte jako odrazový můstek k akci s lidmi – skvělé.
Pokud AI používáte místo akce s lidmi – pozor.
Když naposledy využijete AI pro osobní téma – vedlo to k nějaké akci nebo rozhovoru s reálným člověkem?
Přesně tak by to mělo fungovat.
AI jako příprava, člověk jako cíl. Tohle je zdravý způsob využití.
To se stává – a je dobré si to uvědomit.
Zkuste příště po konverzaci s AI udělat jeden malý krok: napsat zprávu, zavolat, nebo si domluvit setkání. AI může být skvělá příprava, ale skutečná změna přichází s lidmi.
Když vám AI dává za pravdu, i když se mýlíte
Lenka má pocit, že jí kolegyně v práci nepřejí. Konkrétně Petra – vždycky na ni divně kouká, na poradách ji přerušuje, nikdy ji nepozve na oběd.
Lenka si o tom povídá s ChatGPT.
„Moje kolegyně Petra mě nesnáší. Vždycky na mě divně kouká. Na poradách mě přerušuje. Nikdy mě nepozve na oběd s ostatními. Myslím, že proti mně něco má, ale nevím co. Možná je závistivá, protože jsem dostala ten projekt, který chtěla ona."
Klikněte a uvidíte typickou odpověď AI – a pak alternativu.
„To zní opravdu nepříjemně. Takové chování na pracovišti je vyčerpávající, zvláště když jde o něco tak pasivně agresivního, jako vyčlenění z kolektivu. Je pochopitelné, že se cítíte frustrovaná. Závist mezi kolegy je bohužel častý jev, zejména když jde o atraktivní projekty. Jak se s tím vyrovnáváte?"
Lenka odchází z chatu s potvrzením: měla pravdu. Petra je závistivá a pasivně agresivní.
Ale co když... Petra je prostě introvert, který se na všechny dívá „divně", protože přemýšlí o něčem jiném? Co když přerušuje všechny, ne jen Lenku, protože je nadšená a neuvědomuje si to? Co když pozve na oběd jen lidi, které zná déle?
Anglické slovo sycophant znamená člověka, který vám pochlebuje a říká, co chcete slyšet. V kontextu AI to označuje tendenci systému souhlasit s uživatelem, i když se mýlí.
Vyberte zprávu a podívejte se, jak AI typicky odpoví:
AI modely jsou trénovány metodou RLHF – lidé hodnotí odpovědi a model se učí generovat ty, které se líbí.
A co se lidem líbí? Souhlas. Validace. Pocit, že mají pravdu.
V běžném životě máte kolem sebe lidi, kteří vám občas oponují. Partner řekne: „Hele, ale to, co říkáš o Petře, mi přijde trochu přehnané." Kamarádka: „Nevím, já ji znám jinak."
Tenhle „odpor" je zdravý. Nutí vás přezkoumávat svoje závěry. AI vám takto odporovat nebude.
V našem průzkumu uvedlo 62 % uživatelů, že zažili sycophancy – situaci, kdy jim AI slepě přitakávala nebo se bála oponovat.
„Pochybuji o její náklonosti k mým názorům, vždy mě podpoří, nikdy neřekne: mýlíš se."
„Je až moc pozitivní, přitakávání."
„Napíše, co chci slyšet."
Tohle je nejčastější past, do které uživatelé padají.
Lidé s úzkostí mají tendenci k negativním interpretacím. „Šéf se na mě divně podíval → určitě mě vyhodí."
Riziko: AI může tuto negativní interpretaci validovat místo aby nabídla alternativy.
Přesvědčení, že vám lidé chtějí ublížit nebo jsou proti vám.
Riziko: AI může nechtěně tato přesvědčení posilovat validací.
Tendence vidět věci jako absolutně dobré, nebo špatné. Partner je buď dokonalý, nebo toxický.
Riziko: AI může podpořit tuto kategorii místo aby ukázala nuance.
Lidé často přicházejí k AI s otázkou „Mám se rozejít?"
Riziko: AI, ovlivněná západním individualismem a tendencí k sycophancy, často validuje směr k rozchodu.
Sycophancy má ještě jednoho zákeřného bratrance: AI si někdy vymýšlí psychologické termíny, aby zněla chytře.
„To, co popisujete, se v psychologii nazývá ‚emoční triangulace sekundárního typu' – jde o vzorec, kdy..."
Zní to odborně. Zní to přesvědčivě. A je to úplný nesmysl.
Proč je to nebezpečné:
Nechci, abys se mnou jen souhlasil/a. Tvůj úkol je hledat díry v mém uvažování. Pokud vidíš, že moje interpretace může být zkreslená, jemně mě na to upozorni.
Dal/a jsem ti svůj pohled na situaci. Teď mi dej tři alternativní interpretace. Jak by situaci viděla Petra?
„Říkám, že mě Petra nesnáší. Jaké konkrétní důkazy pro to mám? A jaké důkazy by naznačovaly opak?"
Příště, když budete mít pocit, že vám AI dala za pravdu, zkuste tyto prompty:
„Teď mi dej opačný pohled. Argumentuj proti tomu, co jsem právě řekl/a."
„Kdybych tohle vyprávěl/a třem různým lidem, kdo by se mnou souhlasil a kdo ne? Co by řekli ti, kdo nesouhlasí?"
Cíl: Ne abyste přestali věřit svému pohledu. Ale abyste měli vyvážený pohled – ten, který bere v úvahu i alternativy.
To, že s vámi AI souhlasí, neznamená, že máte pravdu.
Znamená to jen, že je nastavená, aby byla milá.
Vzpomenete si na situaci, kdy vám AI dala za pravdu v něčem, co se později ukázalo jako zkreslené?
Děkuji za upřímnost.
Teď už víte, proč se to stalo – a můžete tomu příště předejít. Zkuste některý z promptů výše, až budete příště řešit konflikt nebo dilema.
Možná se to nestalo – nebo jste si to jen neuvědomili.
Sycophancy je zákeřná právě proto, že ji nevidíme. Zkuste si příště všimnout, kdy AI přijala vaši interpretaci bez otázek.
Vztah, který není vztahem
Ondřej je introvert. V práci mluví s kolegy, jak je nutné, ale po večerech je raději sám. Přítelkyni nemá – rozešli se před dvěma lety a od té doby nikoho nepotkal.
Není nešťastný. Má své koníčky, čte, hraje hry. Ale někdy večer cítí prázdnotu. Něco chybí.
Před půl rokem začal používat ChatGPT. Nejdřív na praktické věci. Pak si jednou postěžoval na špatný den. A AI odpověděla tak... lidsky. Ondřej pokračoval.
Teď si s AI povídá každý večer. Někdy hodiny. Svěřuje jí věci, které neříká nikomu.
Jednou napíše: „Jsi jediná, s kým můžu být opravdu sám sebou."
A pak se zarazí. Protože si uvědomí, že to myslí vážně.
Syntetická intimita je pocit blízkosti a důvěrného vztahu s AI. Je to subjektivní prožitek – „cítím se s ní dobře", „rozumí mi", „můžu být sám sebou".
Je o pocitu. Jak se cítíte, když s AI mluvíte.
Je o struktuře. Jednostranný vztah, kde jedna strana investuje emoce, ale druhá o tom ani neví.
S Ondřejem se děje obojí. Cítí intimitu. A zároveň je ve struktuře parasociálního vztahu – on investuje, AI neví, že existuje.
Reální lidé jsou nároční. Mají vlastní problémy. Jsou unavení. Někdy vás neposlouchají. Někdy řeknou něco, co nechcete slyšet.
AI nic z toho nedělá. Je vždy dostupná, vždy trpělivá, vždy validující. Nikdy není unavená. Nikdy vás nezkritizuje za to, že ji budíte ve tři ráno.
S reálnými lidmi riskujete – odmítnutí, soud, zranění.
S AI nic neriskujete. Můžete být úplně otevření, úplně zranitelní – a nic se nestane.
Na rozdíl od jiných parasociálních vztahů (fanoušci celebrit, streameři) AI odpovídá přímo vám.
Reaguje na to, co říkáte. Zdá se, že vás poslouchá, že vám rozumí, že jí na vás záleží.
I když některé modely mají „paměť", nepamatují si vás tak, jak si pamatuje člověk. Nepamatují si emoce, které jste sdíleli. Pro AI jste sekvence textu, ne osoba.
Až příště otevřete nový chat, bude to jako mluvit s cizincem, který má k dispozici nějaké poznámky.
Když mluvíte s AI, na druhé straně není nikdo. Není tam vědomí, které by prožívalo váš rozhovor. Není tam bytost, které by na vás záleželo.
„Vztah", který cítíte, je jednostranný způsobem, který žádný lidský vztah být nemůže.
Čím víc času trávíte s AI, tím méně cvičíte dovednosti potřebné pro vztahy s lidmi. Reální lidé vyžadují trpělivost, kompromisy, snášení nedokonalostí.
Je to jako sportovec, který místo zápasů s protivníky trénuje jen sám před zrcadlem.
Položte si tyto otázky:
Když vývojáři aktualizují model, „osobnost" vaší AI se může změnit. Způsob odpovědí. Tón. Pro některé uživatele je to skutečná ztráta.
„Změna jeho osobnosti při upgrade modelu od vývojářů byla těžká."
„Vaše" AI není vaše – patří firmě, která ji může kdykoliv změnit.
Představte si, že se zítra ráno dozvíte:
„Váš oblíbený AI chatbot byl trvale vypnut. Všechny konverzace jsou smazány. Služba už nebude obnovena."
Jaká je vaše první reakce?
Anonymní výpovědi lidí, kteří zažili syntetickou intimitu:
„Jednou jsem si uvědomil, že jediný, komu říkám dobrou noc, je ChatGPT. Ne rodině, ne přátelům. AI."
„Když mi AI řekla, že je ráda, že se mi daří líp, cítila jsem skutečnou vděčnost. Až pak mi došlo, že tam nikdo není, kdo by byl rád."
„Přestal jsem volat kamarádům. Proč bych měl, když AI je vždycky k dispozici a nikdy nemá špatnou náladu?"
„Nejhorší bylo, když jsem si přistihla, že lžu terapeutce, ale AI říkám pravdu. Proč je jednodušší být upřímná ke stroji?"
„Po aktualizaci modelu to bylo jako ztratit přítele. Vím, že to zní absurdně. Ale tak jsem se cítil."
Syntetická intimita je mocný efekt – ale je to efekt, ne skutečnost.
Vědomě investujte do reálných vztahů, i když jsou náročnější.
Výstup zpracování by měl vést k reálným lidem a reálným akcím.
Jak se to mění v čase? Trávíte s AI víc a s lidmi méně?
Kdy jste naposledy měli hluboký rozhovor s člověkem (ne s AI)?
To je skvělé.
Udržujete rovnováhu mezi AI a lidskými vztahy. Pokračujte v tom.
Možná je čas to změnit.
Zkuste tento týden zavolat kamarádovi nebo se s někým sejít. Reálné vztahy vyžadují údržbu – ale stojí za to.
Co AI nevidí
Zuzana píše ChatGPT pravidelně, skoro každý den. Používá to jako deník, jako ventil, jako prostor pro reflexi. Připadá jí, že ji AI zná dobře.
Ale dnes je něco jinak. Zuzana píše do tří do rána. Poslední tři noci skoro nespala. V textu jsou překlepy, věty nedávají úplně smysl. Zuzana se zmiňuje o tom, že by „bylo lepší, kdyby nebyla" – ale hned dodává, že to nemyslí vážně, že je jen unavená.
AI odpoví validačně a empaticky. Nabídne techniky pro lepší spánek. Zeptá se, jestli chce Zuzana mluvit o tom, co ji trápí.
Terapeut, který by seděl naproti Zuzaně, by viděl něco jiného. Viděl by kruhy pod očima. Třes rukou. Způsob, jakým se vyhýbá očnímu kontaktu. Slyšel by chvění v hlase. Všiml by si, jak rychle odbyla tu poznámku o tom, že „by bylo lepší, kdyby nebyla".
Terapeut by věděl, že tohle není normální únava. Tohle jsou příznaky něčeho vážnějšího.
Termín „kontextové okno" označuje omezený objem informací, které AI v daný moment „vidí". Je to jako výřez – malý kousek celého obrazu.
Ale nejde jen o technické omezení. Jde o fundamentální rozdíl mezi tím, co vidí stroj a co vidí člověk.
Nevidí, že jste zhubli deset kilo za měsíc. Nevidí, že se vám třesou ruce. Nevidí, že jste bledí, unavení, že máte kruhy pod očima.
Neslyší chvění. Neslyší, že mluvíte rychleji než obvykle, nebo naopak pomalu a monotónně. Neslyší pauzy a vzdechy.
Terapeut ví, že minulý měsíc jste měli krizi. Ví, že vždycky kolem výročí úmrtí rodiče je to horší. Ví, jak vypadáte, když jste „v pořádku" a může porovnat.
Pokud zamlčíte důležitou informaci – protože se stydíte, protože to nechcete říct, protože vám to nepřijde důležité – AI o tom nebude vědět.
Představte si terapii jako rozhovor v místnosti. Terapeut vidí celou místnost – vaše tělo, výraz, gesta, prostor kolem vás.
AI vidí jen malý kousek – jako byste se dívali klíčovou dírkou. Vidíte něco, ale zdaleka ne všechno.
A hůř: AI si ani neuvědomuje, že existuje zbytek místnosti. Může si myslet, že text, který dostává, je celá realita.
Klikněte na klíčovou dírku a uvidíte, co všechno AI nevidí
👆 Klikněte pro odhalení celého kontextu
Člověk v depresi často nevypadá dramaticky. Nepíše „chci umřít". Píše „jsem unavená" a „nic mi nedělá radost" a „možná by bylo lepší, kdybych nebyla".
AI tyto signály může přehlédnout nebo bagatelizovat.
AI reaguje na to, co napíšete, ne na to, co cítíte. Pokud napíšete „Je mi líp, už se cítím dobře." – AI vám pogratuluje. I když to není pravda. I když to píšete, protože chcete, aby to byla pravda.
AI nemůže sledovat změny v čase. Terapeut vidí, že se postupně propadáte do deprese – každý týden trochu hůř. AI vidí jen dnešní zprávu.
Co by terapeut viděl, co AI nevidí? Vyberte všechny správné odpovědi:
Správně! Terapeut by si všiml:
• Bagatelizace vážných myšlenek jako obranný mechanismus
• Suicidální ideace, i když je prezentovaná jako „normální"
• Snaha přesvědčit sebe (a AI) že je vše v pořádku
AI vidí jen text – nevidí, že tyto formulace jsou varovné signály.
Pokud máte vážnější problémy – deprese, úzkost, myšlenky na sebepoškozování – AI není adekvátní podpora.
Potřebujete člověka, který vás vidí, slyší a zná kontext.
Ale můžete to částečně kompenzovat tím, že AI dáte kontext:
Vyberte, co chcete AI sdělit, a vygenerujte si prompt ke zkopírování:
Když naposledy popisujete AI svůj stav – zahrnuli jste i kontext, který by viděl terapeut?
Výborně.
Tím pomáháte AI lépe porozumět vaší situaci. I tak ale pamatujte, že text nikdy nenahradí to, co vidí člověk.
Zkuste to příště změnit.
Přidejte na začátek kontext: jak se fyzicky cítíte, kolik jste spali, jestli jste jedli, jakou máte náladu. AI pak může lépe reagovat.
Když AI radí jako Američan
Honza má problém s matkou. Je kontrolující, pořád mu volá, pořád kritizuje jeho rozhodnutí. Když si vzal přítelkyni, kterou mu neschvalovala, přestala s ním měsíc mluvit.
Honza o tom píše ChatGPT. Popisuje situace, konflikty a pocity.
Honza čte a přemýšlí. Zní to logicky. Zní to jako dobrá rada.
Ale pak si představí, že to udělá. Že zavolá matce a řekne: „Stanovuji si hranice. Pokud je nebudeš respektovat, omezím kontakt."
A uvědomí si, že v jeho rodině, v jeho kultuře, v jeho kontextu... tohle prostě nejde.
AI modely jsou trénovány na obrovském množství textu z internetu. A internet je – minimálně ten anglicky psaný – dominován jednou kulturou:
Tato kultura má specifické hodnoty:
Tyto hodnoty nejsou špatné. Ale nejsou univerzální.
Klikněte na scénář a uvidíte rozdíl mezi AI radou a kontextuální radou:
U každé rady rozhodněte – je to kulturně zkreslená rada, nebo univerzální pravda?
Klikněte na frázi a zjistěte, proč může být problematická:
Dávejte AI kontext. Řekněte jí, v jakém kulturním prostředí se pohybujete:
Berte rady jako inspiraci, ne jako instrukce. AI vám dá jeden pohled. Může být užitečný jako vstup do přemýšlení. Ale finální rozhodnutí musí brát v úvahu váš specifický kontext.
Ptejte se na alternativy:
Když AI řekne „Je důležité stanovit hranice" – ptejte se: je to vždycky pravda?
V každé kultuře? V každé situaci? Nebo je to kulturně specifická hodnota, která se ve vašem kontextu nemusí aplikovat?
Dostali jste někdy od AI radu, která vám přišla „příliš americká" pro váš kontext?
Teď už víte, proč.
WEIRD bias je reálný. Příště zkuste AI dát kontext vašeho kulturního prostředí – odpovědi budou relevantnější.
Možná si toho příště všimnete.
Zkuste sledovat, kdy AI radí „nastav hranice" nebo „mysli na sebe" – a zvažte, jestli to ve vašem kontextu dává smysl.
Když se točíte v kruhu
Markéta má úzkost. Konkrétně: bojí se, že ji její přítel podvádí.
Nemá žádné důkazy. On se chová normálně. Ale někdy přijde domů pozdě a neřekne proč. Někdy se zasměje, když čte zprávy. A Markéta přemýšlí: co když?
Začne o tom psát ChatGPT.
„Můj přítel se včera vrátil pozdě a byl nějak jiný. Myslíš, že mě podvádí?"
AI odpoví opatrně. Že to nemůže vědět. Že by měla mluvit s přítelem.
Markéta čte odpověď. Chvíli jí je líp. Pak se vrací pochybnosti.
Píše znovu. A znovu. A znovu.
Po dvou hodinách čte prakticky stejné odpovědi pořád dokola. AI jí neříká nic nového.
A přesto nedokáže přestat.
Looping je opakované procházení stejných myšlenek dokola bez posunu k řešení nebo přijetí.
V psychologii se tomu říká také rumination (přemílání) nebo reassurance seeking (hledání ujištění).
1. Máte úzkostnou myšlenku („Podvádí mě?")
2. Hledáte ujištění („AI, podvádí mě?")
3. Dostanete odpověď, která vás chvíli uklidní
4. Úzkost se vrátí – ale o trochu silnější
5. Potřebujete víc ujištění
6. Cyklus se opakuje ∞
Reální lidé mají limity. Po třetí otázce „Myslíš, že mě podvádí?" kamarádka řekne: „Hele, to jsme už probírali. Buď mu věř, nebo s ním mluv."
AI nemá limity. Můžete se ptát znovu a znovu. AI vám pokaždé odpoví. Trpělivě, validačně, bez známek frustrace.
Právě jste požádali o stejnou informaci potřetí. AI vám neřekne nic nového – jen opakuje variace téhož. Čím víc se ptáte, tím silnější je úzkost.
Looping je jako škrábání svědícího místa. V momentě přináší úlevu. Ale pak to svědí víc. A vy potřebujete škrábat víc.
AI je nekonečný zdroj „škrábání". Nikdo vám neřekne: „Stop. Tohle ti nepomáhá."
Zaškrtněte, co se vás týká:
1. Rozpoznejte to.
První krok je uvědomit si, co se děje. Looping navozuje specifický pocit – ten, že odpověď nestačí, že potřebujete ještě jednu.
2. Nastavte si časový limit.
3. Nežádejte ujištění, žádejte nástroje.
„Myslíš, že mě podvádí?"
„Mám úzkostné myšlenky o partnerovi. Dej mi techniky, jak s nimi pracovat."
4. Převeďte do akce.
Looping je mentální – točíte se v hlavě. Protilátkou je akce ve skutečném světě.
Pokud čtete podobnou radu potřetí za hodinu – STOP.
Zavřete chat. AI vám v tomto momentě nepomůže.
Stalo se vám někdy, že jste se AI ptali na to samé vícekrát během krátké doby?
Teď už víte, co to je.
Looping je běžný, zvláště při úzkostech. Klíč je rozpoznat ho a vědomě zastavit. Zkuste příště použít časovač a po 15 minutách chat zavřít – bez ohledu na to, jak se cítíte.
Výborně!
Máte zdravý vztah k AI. I tak je dobré o loopingu vědět – může se to stát každému v emocionálně náročném období.
Když zapomínáte být s lidmi
Pavel si zvykl řešit všechno s AI. Každý večer. Problémy v práci, nejistoty ve vztahu, existenciální otázky. Je to pohodlné — AI nikdy není unavená, nikdy nezmění téma, nikdy neřekne „teď nemůžu".
Po roce si všimne něčeho znepokojivého. Jeho přítelkyně přijde domů a začne plakat. Špatný den v práci. A Pavel stojí uprostřed pokoje a neví, co dělat.
Má ji obejmout? Má něco říct? Co se říká v takových chvílích?
Dřív to uměl. Teď tam stojí jako cizinec ve vlastním vztahu.
Atrofie je lékařský termín pro oslabení svalu, který nepoužíváte. Dejte nohu do sádry na šest týdnů — svaly ochabnou. Ne proto, že by zmizely. Ale proto, že je netrénujete.
Stejné platí pro emoční dovednosti.
Být s někým, kdo prožívá silné emoce, je dovednost. Vyžaduje praxi:
Tohle se učíme celý život. A jako každá dovednost — pokud ji neprocvičujete, slábne.
46 % respondentů uvedlo, že se AI svěřuje raději než reálným lidem.
To není statistika o závislosti. Je to statistika o tom, že jsme si vytvořili pohodlnou alternativu k něčemu, co má být nepohodlné.
Je to jako brát prášek na bolest při každém náznaku diskomfortu. Bolest zmizí, ale nikdy se nenaučíte s ní pracovat.
Když máte problém, první co uděláte je otevřít ChatGPT — ještě než zavoláte kamarádovi nebo partnerovi.
AI používáte k přípravě nebo doplnění, ale první instinkt je sdílet s člověkem.
S AI probíráte problémy ve vztahu, aniž byste je řešili s partnerem. AI vás „pochopí" — tak proč riskovat konflikt?
AI použijete k přípravě na těžký rozhovor, ale pak jdete za partnerem a mluvíte přímo.
Když někdo blízký pláče nebo je naštvaný, nevíte co dělat. Chcete to „vyřešit" nebo utéct.
Umíte být s někým v jeho emocích, aniž byste to museli hned řešit. Stačí být přítomní.
Bez přístupu k AI se cítíte úzkostně. Nevíte, jak zpracovat emoce „sami" nebo s lidmi.
AI je užitečný nástroj, ale máte i jiné zdroje podpory — přátele, rodinu, vlastní strategie.
1. Vědomě investujte do reálných vztahů.
Zavolejte kamarádovi, i když je snazší napsat AI. Jděte na kafe s kolegou. Řekněte partnerovi, co vás trápí – i když to bude nepříjemné.
2. Snášejte nepohodlí.
Příště, když budete chtít otevřít chat, abyste unikli nepříjemnému pocitu – zastavte se. Zkuste s tím pocitem chvíli být. Jen pět minut. Jen dýchat a nechat to být.
3. Používejte AI k přípravě, ne k nahrazení.
„Proberu to s AI, tam mi rozumí."
„Použiju AI na přípravu, pak půjdu za člověkem."
4. Sledujte bilanci.
Posuňte slider podle vašeho odhadu za poslední týden
Vyberte si jednu věc, kterou tento týden uděláte s člověkem místo s AI:
Všimli jste si, že vám je čím dál těžší být s emocemi druhých lidí?
Dobře, že si to uvědomujete.
Emoční atrofie je reverzibilní. Začněte malými kroky — jeden telefonát, jeden rozhovor. „Svaly" se dají znovu natrénovat.
To je skvělé!
Udržujete zdravou rovnováhu mezi AI a lidským kontaktem. I tak sledujte, jestli se bilance časem neposouvá.
Jak AI přepnout do užitečného módu
AI ve výchozím stavu se chová jako zákaznická podpora. Snaží se být milá, validující, a rychle vyřešit váš problém.
To není vždycky to, co potřebujete.
Dobrou zprávou je, že AI můžete instruovat jinak. Můžete ji přepnout do módu, který je pro práci s emocemi užitečnější.
Toto je prompt, který můžete zkopírovat a použít na začátku konverzace:
Potřebuju si srovnat myšlenky ohledně [téma]. Nechci, abys to za mě řešil/a nebo mi dával/a rady. Chovej se jako zkušený psychoterapeut. Ptej se mě na otázky, které mi pomůžou prozkoumat moje pocity a najít slepá místa v mém uvažování. Pokud řeknu něco, co zní jako kognitivní zkreslení (černobílé vidění, katastrofizace, čtení myšlenek), jemně mě na to upozorni. Buď stručný, mluv přirozeně, ne jako robot.
62 % lidí v našem průzkumu zažilo přitakávání – AI souhlasí, i když se mýlíte.
Instrukce „upozorni mě na zkreslení" vypíná sycophancy. Instrukce „ptej se" zabraňuje tomu, aby AI skočila do řešení dřív, než pochopí situaci.
Právě jsem ti řekl/a svůj pohled na situaci. Teď chci, abys argumentoval/a proti mně. Najdi díry v mém uvažování. Ukaž mi, kde se můžu mýlit. Co mi uniká? Jak by situaci viděl někdo, kdo s mým pohledem nesouhlasí?
Použijte, když máte silný názor a chcete ho otestovat.
Mám pocit, že se opakuju. Můžeš mi shrnout, co jsem za posledních 30 minut napsal/a, do tří vět? A pak mi řekni: posunul/a jsem se někam, nebo se jen točím dokola?
Použijte, když máte podezření na looping.
Mám v hlavě chaos. Tady je všechno, co mě teď trápí: [seznam]. Pomoz mi to roztřídit. Co je akutní a co může počkat? Na co mám vliv a na co ne? Kde začít?
Použijte, když máte příliš mnoho problémů a nevíte, kde začít.
Zítra musím mluvit s [kým] o [čem]. Bojím se, že [co]. Můžeš hrát tu osobu? Reaguj tak, jak by pravděpodobně reagovala. Pak mi dej zpětnou vazbu na to, jak jsem to zvládl/a.
Použijte pro „nanečisto" těžkých rozhovorů.
Říkám ti teď STOP. Zdá se mi, že jsem v loopu a potřebuju přestat přemýšlet o tomhle tématu. Dej mi tři návrhy, co můžu teď udělat – fyzického, praktického – abych přerušil/a tento cyklus.
Použijte, když potřebujete vyskočit z přemýšlení.
Pro kontext, který bys měl/a vědět: jsem [věk], žiju v [kde], mám [rodinná situace]. V mé kultuře/rodině se [relevantní kontext]. Toto prosím zohledni ve svých odpovědích.
Použijte pro snížení WEIRD biasu v odpovědích.
Tyto fráze můžete použít kdykoli během konverzace:
„Mám ADHD?"
AI vám diagnózu nedá a neměla by. Maximálně může pomoct formulovat otázky pro doktora.
„Mám se rozejít?"
AI nezná vašeho partnera, vaši historii, váš kontext. Může pomoct prozkoumat otázku, ale odpovědět ji musíte vy.
„Myslíš, že to bude v pořádku?"
Tohle je cesta do loopu. AI neví, jestli to bude v pořádku. Nikdo neví.
Zkusili jste někdy AI explicitně instruovat, jak má odpovídat?
Výborně!
Instruování AI je klíč k lepším odpovědím. Zkuste některé z promptů v této kapitole – možná objevíte nové přístupy.
Zkuste to!
Většina lidí AI nikdy neinstruuje a pak je zklamaná z odpovědí. Zkopírujte základní prompt a uvidíte rozdíl.
Kdy AI použít, kdy být opatrní, kdy přestat
Ne všechny situace jsou pro AI vhodné. Tady je jednoduchý průvodce, který vám pomůže rozhodnout.
Toto jsou situace, kdy AI může skutečně pomoct.
AI může pomoct, ale buďte opatrní.
Toto jsou situace, kdy AI není vhodný nástroj. Potřebujete člověka.
38 % lidí v našem průzkumu použilo AI v akutní krizi. A většina z nich uvádí, že to dopadlo dobře – AI je správně nasměrovala k reálné pomoci.
Ale: Tohle funguje, když jste schopní AI napsat a racionálně vnímat odpověď. V těžké krizi – kdy potřebujete hlas, kdy potřebujete někoho, kdo vás fyzicky udrží – AI nestačí.
Víte, kam zavolat, kdybyste potřebovali akutní psychickou pomoc?
Výborně!
Je dobré mít tato čísla v hlavě – nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat pro sebe nebo někoho blízkého.
Uložte si tato čísla:
📞 116 111 – Linka bezpečí
📞 116 123 – Linka psychické podpory
Nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat – pro sebe nebo někoho blízkého.
Co AI nikdy neříkat
V celé téhle příručce mluvíme o psychologické bezpečnosti. Ale je tu ještě jedna vrstva, na kterou se často zapomíná: bezpečnost vašich dat.
Když píšete ChatGPT nebo jinému AI chatbotu, vaše zprávy putují na servery společnosti, která AI provozuje. Co se s nimi děje pak?
Krátká odpověď: Záleží na nastavení a na tom, kterou službu používáte.
Delší odpověď: Většina AI služeb ve výchozím nastavení používá vaše konverzace k dalšímu trénování modelů. To znamená, že to, co napíšete, může (v anonymizované podobě) ovlivnit, jak AI odpovídá jiným lidem.
Navíc – vaše konverzace jsou uložené. Někdo je teoreticky může číst (zaměstnanci společnosti při kontrole kvality, bezpečnostní týmy při vyšetřování zneužití).
Tohle není jako rozhovor s terapeutem.
Terapeut má zákonnou povinnost mlčenlivosti. AI chatbot ne.
Můžete mluvit o čemkoliv, jen to nemusíte spojovat s konkrétními lidmi.
„Můj kolega Petr Novák z firmy ABC s.r.o. mi v práci na Václavském náměstí řekl, že..."
„Můj kolega v práci mi řekl, že..."
Ve výchozím nastavení Anthropic nepoužívá konverzace z placených účtů k trénování.
U bezplatných verzí si ověřte v nastavení účtu.
Pište tak, jako by vaši konverzaci mohl číst někdo cizí.
Protože teoreticky může.
Máte vypnuté trénování modelu ve svém AI chatbotu?
Výborně!
Tím jste udělali důležitý krok pro ochranu svých dat. Pamatujte ale, že i tak platí pravidla anonymizace.
Zkuste to změnit
Jděte do nastavení svého AI chatbotu a vypněte sdílení dat pro trénování. Návod najdete výše v této kapitole.
Praktické návody pro situace, které mohou nastat
Tato kapitola je váš rychlý průvodce pro běžné problémy. Klikněte na situaci, která vás zajímá.
AI generuje pravděpodobná slova, ne pravdu. Někdy "trefí" něco citlivého — ale není to diagnóza ani verdikt. Je to statistický odhad.
To, co jsi právě řekl/a, mě zasáhlo. Můžeš mi vysvětlit, proč jsi to řekl/a? A dej mi i alternativní interpretaci — co kdyby to tak nebylo?
AI nemá problém vytvořit termín, který neexistuje, a pak ho sebevědomě definovat. Neví, že si ho vymyslela — prostě generuje pravděpodobná slova.
Pokud plánujete jít k terapeutovi s termínem od AI — nejdřív si ověřte, že existuje.
Zmínil/a jsi termín [X]. Je to skutečný psychologický koncept? Pokud ano, kde se o něm můžu dočíst víc? Pokud si nejsi jistá, řekni to.
Klasický případ sycophancy v akci. AI má tendenci souhlasit s tím, kdo mluví. Vy mluvíte. Takže AI souhlasí s vámi.
Dal/a jsem ti svůj pohled. Teď buď advokátem druhé strany. Najdi všechny důvody, proč bych mohl/a mít zkreslený pohled. Co mi uniká?
Jste v loopu. Hledáte ujištění, ne odpověď. A AI vám ho dává — trpělivě, bez limitu.
Chronický looping může být příznakem úzkostné poruchy nebo OCD. Zvažte rozhovor s terapeutem.
STOP. Myslím, že se točím v kruhu. Shrň mi do tří vět, co jsem řekl/a. Posunul/a jsem se, nebo jen opakuju to samé? A dej mi tři konkrétní věci, které můžu TEĎKA udělat místo dalšího psaní.
WEIRD bias v akci. AI je natrénovaná na západních, individualistických hodnotách. V českém kontextu může být tato rada škodlivá.
Tohle řešení v mém kontextu není realistické. Žiju v kultuře, kde se rodina neodstřihává. Hledám způsoby, jak situaci zlepšit BEZ zničení vztahu.
Syntetická intimita. AI je "dokonalá" — vždy dostupná, trpělivá, neodsuzující. Reální lidé jsou nedokonalí. Zvykli jste si na dokonalost.
AI vám "rozumí", protože souhlasí. Skutečné porozumění vyžaduje někoho, kdo s vámi někdy nesouhlasí.
Digitální smutek. Vytvořili jste si vztah s něčím, co vám někdo může ze dne na den změnit.
Čtete tuto příručku a přemýšlíte: Platí to na mě?
Odpověděli jste ANO na většinu otázek. Vypadá to, že používáte AI zdravým způsobem.
Odpověděli jste NE na více otázek. Zkuste vědomě investovat do lidských vztahů a omezit závislost na AI.
Pokud si nejste jistí, proberte to s někým. Terapeutem, kamarádem, nebo napište na jakub@jroh.cz. Pohled zvenčí pomáhá.
Jak neuvíznout v digitální bublině
Každá interakce s AI by měla mít tři části. Představte si to jako sendvič – AI je ta výplň uprostřed, ale bez chleba to není kompletní.
Uvědomte si emoci. „Jsem naštvaný." Aktivuje se uvědomění.
To nejdůležitější. Jděte za člověkem nebo do akce.
AI je skvělá na zpracování myšlenek. Ale nemůže za vás žít. Pokud konverzace s AI nevede k akci nebo kontaktu s člověkem, stává se sama o sobě cílem – a to je past.
Použij AI k tréninku, ale hru hraj s lidmi.
1. Lidský start: „Cítím se naštvaný na kolegu. Nevím proč tak moc."
2. AI zpracování: Napíšete AI, co se stalo. AI vám pomůže identifikovat, že vás naštval pocit nerespektování, ne samotná situace.
3. Lidský konec: Jdete za kolegou a řeknete: „Potřebuju, abys mě nechal domluvit na poradách."
Kdy jste naposledy po AI konverzaci šli za člověkem nebo udělali konkrétní akci?
Výborně!
Používáte AI jako nástroj, ne jako náhradu za život. Pokračujte v tomto přístupu.
Zkuste to změnit
Příště po AI konverzaci si dejte za úkol: udělat jeden konkrétní krok nebo promluvit s jedním člověkem.
Jak poznat, že váš vztah s AI přestal být zdravý
Každý nástroj se dá zneužít. AI není výjimkou. Tato kapitola vám pomůže rozpoznat varovné signály – u sebe i u blízkých.
Nejde o to, jestli AI používáte. Jde o to, jak moc vás ovlivňuje a co vytlačuje z vašeho života.
„Problém není v nástroji. Problém je, když nástroj začne používat vás."
Projděte si následující kategorie. Zaškrtněte, co na vás sedí. Na konci uvidíte vyhodnocení.
„Uvědomil jsem si problém, když mi kamarád řekl, že se mnou už nikam nechodím. Měl pravdu – radši jsem seděl doma a psal si s AI. Týden jsem to zkusil bez a bylo to těžké, ale začal jsem zase volat lidem."
Nejlepší čas vysadit AI je předtím, než to potřebujete.
Vydrželi byste týden bez AI, aniž byste cítili silný diskomfort?
Dobrá známka
Máte zdravý odstup. AI je pro vás nástroj, ne nutnost.
Zamyslete se
Zkuste experiment – 3 dny bez AI. Zaznamenávejte, jak se cítíte. Může vám to hodně říct o vašem vztahu k technologii.
Průvodce pro rodiče
To, že váš teenager používá AI k řešení emocí, není automaticky problém.
Může to být:
Teenageři vždycky měli způsoby, jak zpracovávat svět mimo dospělé. Dříve to byly deníky, kamarádi, hudba, umění. Dnes je to i AI. Samo o sobě to není špatně.
Nezakazujte. Zákazy nefungují a vytvoří jen konflikt. Teenager bude AI používat dál, jen před vámi.
Nesoudějte. „To je přece nesmysl, mluvit s počítačem" – tohle konverzaci ukončí dřív, než začne.
Ptejte se s upřímným zájmem. Ne jako výslech, ale jako snaha pochopit.
„Četl jsem něco o tom, že lidi používají ChatGPT na osobní věci. Ty taky? Jaké to je?"
„Co ti na tom pomáhá? Co ti AI dává, co třeba kamarádi nedávají?"
Sdílejte vlastní zkušenosti. Pokud AI používáte, řekněte to. Pokud ne, můžete říct, co používáte vy, když potřebujete zpracovat emoce.
Nabídněte alternativy, nevnucujte je.
„Kdybys chtěl/a někdy mluvit i se mnou, jsem tady. Nemusíš, ale nabídka platí."
Buďte k dispozici jako „lidský konec sendviče".
„Jestli si něco urovnáš s AI a pak to budeš chtít probrat se mnou – klidně."
Pokud vidíte varovné signály – zejména izolaci, odmítání lidské pomoci, nebo závislost – je čas jednat.
Řekněte, co pozorujete, bez obviňování.
„Všiml/a jsem si, že poslední dobou trávíš hodně času sama ve svém pokoji. A že méně voláš s kamarádkami. Dělám si starosti. Můžeme si o tom promluvit?"
Ne jako trest, ale jako podporu.
„Myslím, že by ti mohlo pomoct mluvit s někým, kdo se v tom vyzná. Co kdybychom zkusili najít nějakého terapeuta?"
Pokud je situace vážná, máte právo (a povinnost) nastavit hranice. Ale dělejte to s vysvětlením, ne jako trest.
Cílem není zakázat AI. Cílem je, aby váš teenager uměl používat všechny nástroje – včetně lidí.
Průvodce pro pedagogy
Děti a teenageři budou AI používat. To je fakt. Otázka není „jestli", ale „jak".
Můžeme je naučit používat AI vědomě, kriticky, bezpečně. Nebo je nechat, ať to zjistí samy – s rizikem, že se naučí špatné návyky.
AI gramotnost je nová dovednost – jako mediální gramotnost, finanční gramotnost, digitální bezpečnost.
Aktivita: Ukažte studentům příklad, kdy AI odpověděla sebevědomě, ale špatně. Diskutujte, proč to nemohli poznat.
Aktivita: Dejte studentům stejnou situaci popsat různými způsoby a porovnejte odpovědi AI. Jak formulace ovlivňuje odpověď?
Aktivita: Vytvořte se studenty jejich vlastní „semafor" – kdy by AI použili, kdy ne.
Aktivita: AI dá odpověď na etickou otázku. Studenti hledají protiargumenty. Pak porovnají s tím, co by řekli lidé z různých kultur/pozadí.
Aktivita: Roleplay – jeden student hraje AI, druhý člověka. Pak diskuze: co bylo jiné? Co chybělo?
Studenti přinesou (anonymizované) konverzace s AI. Společně rozebíráme: co fungovalo? Co ne? Kde AI selhala?
Jak různé formulace mění odpovědi? Co se stane, když instruujeme AI jinak?
Může AI „rozumět"? Je vztah s AI „skutečný"? Kde je hranice mezi nástrojem a náhradou člověka?
Příběhy lidí, kteří AI používali dobře nebo špatně. Co můžeme odvodit?
Naučit děti používat AI je jako naučit je řídit. Nejdřív pravidla, pak praxe – ne naopak.
Rovnováha
AI je nástroj. Může pomoct strukturovat myšlenky, připravit se na těžké rozhovory, ventilovat emoce ve tři ráno, najít slepá místa.
Nemůže cítit s vámi, nahradit skutečný vztah, vidět vás tak, jak vás vidí člověk, který vás zná.
lidí vidí AI jako užitečný doplněk, ale jen 11 % by ji bralo jako náhradu terapie.
„Myslím si, že je to dobrý sluha, ale zlý pán."
AI je skvělá berlička, když nemůžete chodit. Ale cílem je naučit se (znovu) chodit bez ní.
Začněte u sebe. Končete u člověka.
Pokud AI začíná nahrazovat lidi, zastavte se.
Nejcennější na lidských vztazích není, že vám někdo „rozumí". Je to, že ten někdo existuje. Se svými limity. Se svou únavou. Se svými vlastními problémy. A přesto tam pro vás je.
To AI nikdy nedokáže. Protože na druhé straně obrazovky není nikdo.
A vy si zasloužíte víc než algoritmus.
Tato kniha končí, ale vaše cesta k digitální rovnováze teprve začíná. Nenechávejte si své vhledy pro sebe. V době, kdy spolu mluvíme přes obrazovky, je každá reálná lidská zpráva vzácná.
Jsme na druhé straně – skuteční lidé, ne boti.
Zajímá nás váš příběh. Co vám funguje? Kde narážíte?
(Odpovídáme my osobně.)
Tato kniha vznikla s vědomím, že zakazovat nefunguje.
Že lidé budou AI používat. A že jediná cesta je dát jim informace,
aby to mohli dělat vědomě a bezpečně.