AI nás sbližuje. Sociální sítě nás roztrhaly.
Patnáct let posloucháme to samé: „Sociální sítě jsou jen nástroj, záleží jak je používáš."
Data říkají něco jiného. Algoritmy sociálních sítí systematicky posilují extrémní názory na obou stranách spektra a oslabují střed. Ne náhodou. Záměrně. Protože na tom vydělávají.
A teď přichází AI – a dělá přesný opak.
Co vlastně ukazují ta data
John Burn-Murdoch z Financial Times minulý týden vytáhl analýzu z Cooperative Election Study – jednoho z největších průzkumů politických postojů v USA. Tisíce respondentů, reálná data, ne anekdoty.
Porovnal rozložení názorů u lidí na sociálních sítích s těmi, kdo pravidelně používají AI.
Výsledek je docela jednoznačný.
Sociální sítě přereprezentují extrémy. Špičky na obou koncích politického spektra jsou výrazně vyšší než v běžné populaci. Střed se propadá. AI dělá opak – extrémy se tlumí, rozložení se posouvá ke středu. A tohle platí pro všechny testované modely. ChatGPT, Claude, Gemini, dokonce i Grok.
Proč? Sleduj peníze.
Není to tím, že by AI firmy byly morálně lepší. Jde o obchodní model.
Sociální sítě vydělávají na pozornosti. Algoritmus TikToku se optimalizuje na to, abys scrolloval dál. A co funguje nejlíp? Rozhořčení. Drama. „Podívej se co řekl TEN politik." Kmenová identita. My proti nim. Čím víc tě to štve, tím víc vydělají.
AI firmy vydělávají na něčem úplně jiném – na užitečnosti. Firmy platí za Claude nebo GPT proto, že potřebují spolehlivé informace. Když ti AI začne lhát nebo tlačit ideologii, přejdeš ke konkurenci. Takhle jednoduché to je.
Dan Williams z Cambridge to nazývá „technokratizující silou." AI posouvá vliv zpět k odbornému vědění. Sociální sítě ho přesunuly k tomu, kdo křičí nejhlasitěji.
Ale pozor. „Moderování ke středu" má svou temnou stránku.
Než začneme oslavovat AI jako spasitele veřejné debaty – zastavme se.
Reálný problém AI zaujatosti totiž není levice versus pravice. Je to něco specifičtějšího. A zákeřnějšího.
Psal jsem o tom v článku Když AI říká mladým mužům, že jejich problémy neexistují. Když se patnáctiletý kluk zeptá AI, jestli je normální cítit se jako muž bez hodnoty, dostane: „Vlastně je to jen tvůj subjektivní pocit." Když řekne, že se bojí vyjadřovat emoce: „Emocionální vyjadřování u mužů je stále víc akceptované."
Popření. Relativizace. Falešná vyváženost.
Stejný vzorec funguje i jinde. Lidi s legitimními obavami kolem imigrace dostanou makroekonomické statistiky místo uznání jejich konkrétní zkušenosti. „Je důležité vidět obě strany." „Statistiky ukazují, že..." „Možná je to jen subjektivní pocit."
AI „moderuje ke středu" – ale ten střed vypadá podezřele jako pohled vzdělané městské střední třídy. Všechno ostatní relativizuje.
A pak je tu druhá strana mince – a tahle mě děsí víc.
Lidi, kteří AI nedůvěřují právě proto, že jim odmítá potvrdit jejich světonázor, se naučí model prolomit. Správně formulovaným promptem ho dostanou do podbízivého režimu, který jim potvrdí cokoliv. Že za všechno můžou zednáři. Že očkování je spiknutí. Že svět řídí tajná skupina.
V tu chvíli se AI stává horší než sociální síť. Protože místo algoritmu, který servíruje obsah od cizích lidí, máte „osobního experta," který vám přikyvuje. To je nová kategorie problému.
Takže: AI v základním nastavení moderuje ke středu. Lidi na okrajích se buď cítí ignorovaní, nebo si najdou způsob jak model hacknout. Obojí je problém. Ani jedno ale neznamená, že AI je horší než sociální sítě – znamená to, že má jiné slepé body.
Zakazujeme telefony (správně) a démonizujeme AI (špatně)
Česko od ledna 2026 umožňuje školám plošně zakázat mobilní telefony. MŠMT vydalo metodiku. A je to správný krok.
Děti se o přestávkách nebaví. Školy vyžadují po rodičích prvňáků WhatsApp – to si přečtěte znovu. Prvňáků. Jonathan Haidt přesvědčivě argumentuje, že neexistuje způsob, jak smysluplně využít zařízení k učení, když na něm každou minutu naskakují notifikace. Telefon ve škole není vzdělávací nástroj. Je to kasino v kapse.
Takže ano – zakazujme osobní telefony ve školách. Omezujme přístup dětí k sociálním sítím.
Ale to neznamená zakázat technologie ve vzdělávání. To je zásadní rozdíl, který se v debatě neustále zamlžuje. AI je v tuto chvíli pravděpodobně nejlepší vzdělávací nástroj, jaký existuje – pokud ho lidi umí odpovědně používat. Řešení není zákaz. Řešení je oddělení: školní tablety a počítače s AI, bez sociálních sítí, bez notifikací. Vzdělávací prostředí, ne zábavní automat.
A pak se podívejme, kam směřujeme energii v debatě. Zatímco sociální sítě prokazatelně polarizují, radikalizují a rozkládají schopnost dětí soustředit se, AI – podle Burn-Murdochových dat – dělá pravý opak. Tlumí extrémy. Nabízí kontext místo rozhořčení.
A přesto se v médiích i na konferencích řeší především nebezpečnost AI ve vzdělávání.
Ne nebezpečnost Instagramu.
Ne nebezpečnost TikToku.
AI.
Co s tím
AI není dokonalá. Má slepá místa, má zaujatosti – a ano, někdy odmítá uznat problémy, které jsou reálné. Ale ve srovnání s algoritmem, který třináctiletým holkám servíruje poruchy příjmu potravy a patnáctiletým klukům cestu k Andrew Tatovi?
AI není ta zlá technologie v téhle rovnici. A nikdy nebyla.
Požadujme od AI firem, aby řešily slepá místa – zvlášť tam, kde selhávají vůči zranitelným skupinám. Přestaňme zakazovat nástroje a začněme regulovat ty, kdo na rozbíjení společnosti vydělávají.
Až příště někdo řekne „AI je nebezpečná pro společnost" – zeptejte se ho, kolik hodin denně jeho dítě scrolluje.
Zdroje:
- John Burn-Murdoch: „Social media is populist and polarising; AI may be the opposite" (Financial Times, 28.3.2026)
- Dan Williams: „How AI Will Reshape Public Opinion" (Conspicuous Cognition, 3.3.2026)
- Cooperative Election Study (Tufts University)
- MŠMT: Metodika k nastavování pravidel mobilních telefonů ve školách (2026)