Třetina dětí řeší s AI, jak se cítí. Problém je, s kým ne.
Před rokem jsem varoval, kam to s dětmi a AI směřuje. Letos vyšla česká data a potvrzují to. Jsou v nich dobré zprávy i červené vlajky.
V kostce
Čeští teenageři patří v používání AI k evropské špičce: podle Eurostatu ji v roce 2025 použilo 82,7 % lidí ve věku 16 až 19 let, průměr EU je 66,4 %. Studie HBSC 2026 Univerzity Palackého (přes 5000 školáků ve věku 11, 13 a 15 let) ukazuje, že 49 % dětí používá AI týdně ke škole, ale 21 % se s ní týdně radí o pocitech a 16 % si s ní povídá při osamělosti. Třetina (33 %) u AI za posledních 30 dní hledala pomoc, radu nebo informace k duševnímu zdraví. Výzkum E-Bezpečí (42 772 žáků 13 až 17 let) uvádí, že 32 % si občas nebo pravidelně povídá s chatbotem jako s kamarádem a 14 % dětí, které s AI mluví, se snáz svěří AI než člověku. Mezi dětmi, které s AI při osamělosti mluví denně, je osamělých 50 % oproti 13 % u těch, kdo to dělají zřídka nebo nikdy, a silnou oporu doma má 34 % oproti 61 %. Autoři upozorňují, že data neurčují směr vztahu. Dívky se AI ptají častěji, ale věří jí méně: velkou důvěru uvádí 12 % dívek a 21 % chlapců.
Loni v listopadu jsem psal o patnáctiletém klukovi, který v noci nemůže spát a jde si pro radu za AI. Ne za rodiči. Ne za kamarády. Spoustě lidí to tehdy přišlo jako okrajová věc.
Mně ne. Bylo mi jasné, kam to jde, a proto jsme začali s projektem HUMAN. Proto jsme napsali první příručku, AI a duševní zdraví. Proto mluvím na každé konferenci o AI pro učitele, kam mě pozvou, dělám webináře a jezdím po školách.
Letos vyšla česká data. A ukazují přesně to, o čem mluvím už rok.
Co se děje
Zkusím to říct bez tabulek. Čeští teenageři patří v používání AI k evropské špičce. A nepoužívají ji jen na úkoly.
Studie HBSC z Univerzity Palackého se ptala přes pět tisíc školáků. Škola vede, to nikoho nepřekvapí. Hned za ní ale přichází zdraví, zábava a pak rady k tomu, jak se dítě cítí. Každé páté dítě se s chatbotem radí o pocitech každý týden. Skoro každé šesté si s ním povídá, když je samo. A třetina dětí se na AI za poslední měsíc obrátila s tím, jak se cítí: hledala u ní pomoc, radu nebo informace k duševnímu zdraví.
Druhý velký výzkum, E-Bezpečí s víc než čtyřiceti tisíci žáky, k tomu přidává dvě věci. Každé třetí dítě si aspoň občas povídá s chatbotem jako s kamarádem. A část dětí mu řekla něco, co by ze studu neřekla nikomu jinému.
To si přečtěte znovu. Nepoužily ChatGPT na referát. Svěřily se mu.
Červená vlajka
Na přednáškách slýchám pořád totéž. Vždyť je to jen chatbot. Kdo si s ním povídá, je slabý. A vztah s AI přece není skutečný.
Můžete si o tom myslet cokoli. Děti ho používají tak jako tak.
A teď věta, kvůli které mi tenhle výzkum nedá spát. Zhruba každé sedmé dítě, které s AI mluví, říká, že je pro něj snazší svěřit se chatbotovi než člověku.
Tohle je red flag. Dítě tím neříká nic o chatbotovi. Říká tím, že kolem sebe nemá člověka, kterému by se svěřilo.
A není jediná. Část dětí odchází z rozhovoru s AI s pocitem prázdnoty. A zhruba každý čtrnáctý žák za poslední rok zažil, že mu někdo pomocí AI vyrobil svlečenou fotku. Dvě třetiny z nich zároveň uvedly, že je někdo vydíral. Tohle není debata o tom, jestli je AI „skutečná“. Tohle se děje ve třídách, kam jezdím.
Kouřový hlásič
Pro mě nejdůležitější graf celé studie:
Čím častěji dítě mluví s AI, když je samo, tím je osamělejší, tím vyšší má riziko deprese a tím méně opory cítí doma. U dětí, které to dělají denně, je osamělá polovina. U těch, které to dělají zřídka nebo nikdy, zhruba každé osmé.
Svádí to k titulku „AI dělá z dětí depresivní samotáře“. Autoři ale upozorňují, že z těch dat nejde vyčíst, co je příčina a co následek. Já bych si vsadil spíš na opačný směr. Dítě, které nemá s kým mluvit, si najde něco, co poslouchá kdykoli a nehodnotí.
Chatbot tak není požár. Je to kouřový hlásič. Ukazuje, kde chybí člověk. Když ho vypnete, požár tím neuhasíte. A když piští a nikdo nepřijde, je to průšvih.
Kde AI pomáhá
Má to i druhou stranu.
Třináctiletý kluk, který se stydí zeptat táty, co je normální, se dřív nezeptal nikoho. Odpověď si našel na internetu, a víme kde. Chatbot mu aspoň odpoví slušně a bez posměchu. Pro dítě, které by jinak mlčelo, to může být první krok. Problém je, když zůstane posledním.
A ještě jedna věc ze studie. Se zdravím dětí podle autorů souvisí hlavně to, k čemu a jak často AI používají, mnohem méně to, jakou aplikaci. Proto si myslím, že zákaz ChatGPT nic nevyřeší.
Holky se ptají, kluci věří
Holky se AI svěřují častěji, ale berou ji s rezervou. Kluci se ptají méně, zato tomu, co slyší, věří skoro dvakrát častěji.
Co je horší? Já bych si tipnul kluky. Moc se neptají a tomu, co jim odpoví stroj, věří. Přesně ten kluk ve tři ráno z mého loňského článku.
Tohle jsme už jednou zvorali
Se školami pracuju osm let. A čím dál otevřeněji říkám, že s generací Z jsme to jako společnost pořádně zvorali. Nechali jsme je na sociálních sítích samotné a teprve s odstupem vidíme, co to s nimi udělalo. Kdybychom u toho s nimi byli, mohlo to dopadnout jinak.
U AI teď sleduju stejný film. Dospělí se přou, jestli z ní děti zhloupnou, a mezitím je s ní nechávají samotné.
Ať máte na AI jakýkoli názor, děti ji používají. Můžete u toho být s nimi a učit je. Nebo se to naučí samy, stejně jako se naučily sociální sítě.
Já jsem si vybral to první. Proto tenhle článek.
A otázka pro vás tedy nezní, jestli vaše dítě používá ChatGPT. Používá. Zní: proč mluví s ním, a ne s vámi?
Zdroje: Zdravá generace: HBSC 2026, AI a duševní zdraví (12. 10. 2026); Univerzita Palackého: tisková zpráva HBSC; Safer Internet Centrum a UP: tisková zpráva E-Bezpečí (2. 6. 2026); E-Bezpečí: Čeští žáci v online světě 2025; Eurostat isoc_ai_iaiu.