Amatér našel planetu. Další amatér ruiny. Co najdete vy?

Pavel Rabtsevich je osmadvacetiletý produktový manažer žijící ve Španělsku. Astronomii nestudoval a dalekohled nemá. Má internet a předplatné několika AI nástrojů.

V září pustil Claude Code, Codex a Jev od firmy TypeSafe na veřejná data z vesmírného teleskopu TESS. Přes 126 tisíc hvězd. U jedné z nich, TIC 4206066, našel pravidelný pokles jasu každých 3,18 dne. Stejný pokles pak dohledal i v datech z let 2018 a 2020. Něco kolem té hvězdy možná obíhá. Podle jeho výpočtu planeta asi 1,4krát větší než Země. Nebo dvojhvězda, která se jako planeta jen tváří. To se ukáže v listopadu.

Protože zatím je to kandidát. Rabtsevich proti vlastní hypotéze pustil s Claude Code 74 testů, pak poslal zprávu na MIT a požádal o nové měření. Schválili mu ho. Od 31. října bude TESS hvězdu sledovat každé dvě minuty a Rabtsevich předem zveřejnil časy, kdy by měla zeslábnout. „Jestli hvězda v listopadu zeslábne včas, začne to být mnohem vážnější,“ napsal. „Jestli ne, zveřejním i to.“

Jeho příspěvek na Redditu si o pár dní později přečetl Nate. Napadlo ho, kde jinde leží veřejná data, ve kterých může být něco, co nikdo nezapsal. Za pár hodin a pár set dolarů za Clauda našel v laserových datech NASA z pobřeží Mexického zálivu shluk nejméně 26 hliněných mohyl a vyvýšenou plošinu. Na mapách z let 1947, 1982 ani 2015 nic není. Archeologové nález zatím neposoudili, zatím je to jen vzor v datech.

To si přečtěte znovu. Dva lidé, žádná laboratoř, jeden měsíc. A nástroje, které si můžete zaplatit ještě dnes večer.

Nejdřív laby

Letošní léto bylo zvláštní. Zprávy, které dřív chodily jednou za dekádu, chodily jednou za týden.

Letos v létě matematik Levent Alpöge s modelem Claude Fable 5 oznámil protipříklad k Jacobiho hypotéze. Ve vícerozměrné podobě ji v roce 1939 zformuloval Ott-Heinrich Keller a 87 let ji nikdo nedokázal ani nevyvrátil. Alpögeho protipříklad se vejde do jednoho příspěvku na X, takže ho ostatní matematici mohli snadno zkontrolovat. Platí pro tři a víc rozměrů, dvourozměrná verze zůstává otevřená. Alpöge pracuje v Anthropicu, ale Fable 5 byl v té době už pár týdnů veřejně dostupný.

Pak přišla GPT-6 Astra od OpenAI. Nejtěžší úroveň matematického testu FrontierMath zvládla na 98 %. K tomu dva nové výsledky o mezerách mezi prvočísly. V jednom vylepšila člen v odhadu, se kterým se nikdo nepohnul přes 80 let.

Začátkem září OpenAI zveřejnilo řešení Navierových-Stokesových rovnic, jednoho ze sedmi problémů tisíciletí, za které Clayův institut vypsal milion dolarů. Důkaz je formalizovaný v Leanu, takže ho zkontroluje i počítač. Pracoval na něm interní model, výrazně silnější než Astra, a skupina řádově deseti tisíc agentů. Cenu si OpenAI nárokovat nechce.

Anthropic na konci září představil vlastní biologickou laboratoř. Kolem 950 agentů s Claudem za 21 hodin prošlo přes 200 tisíc enzymů z rodiny reverzních transkriptáz a jeden z nich si všiml něčeho, co podle Anthropicu nikdo předtím nepopsal: enzymového systému s řadou opakujících se úseků DNA, který připomíná CRISPR. Tedy princip, na kterém dnes stojí léčba založená na úpravách genů. K čemu nový systém slouží, zatím nikdo neví. Vědci ho testují v laboratoři.

Laby s miliardovými rozpočty a vlastními modely, ke kterým se nedostanete. Dobře, to se dalo čekat.

A přesto mě na tom nejvíc zajímá něco jiného.

Lidé se stejnými nástroji

Nápad od stroje

Dominik Peters zkoumá teorii hlasování v pařížském CNRS. S kolegy z Oxfordu a Mnichova se pustil do otázky, kterou obor řešil od roku 2017: dá se při volbě výboru vždycky najít výsledek, proti kterému se žádná dost velká skupina voličů nemůže ohradit? Podle Peterse přišel hlavní nápad důkazu od Astry, v dlouhé společné práci. Odpověď zní ano. Takový výbor existuje vždycky.

Všimněte si, co se nestalo. Astra ho nenahradila. Z holého zadání by to sama nevymyslela, potřebovala lidi, kteří ji vedli. Ale nápad, který obor devět let hledal, přinesla ona.

Mapa, na kterou nebyl čas

Brice Ménard učí astrofyziku na Johns Hopkins a zároveň dělá výzkum u Anthropicu, takže úplně zvenku není. Jeho příběh sem ale patří, protože takovou práci má v šuplíku skoro každý obor.

Když se studenty probíral ultrafialové světlo, musel se vždycky omluvit. Jediná UV mapa oblohy byla plná děr. Družice GALEX se schválně vyhýbala nejjasnějším místům, aby si nespálila detektory, a asi třetinu oblohy v UV nikdo nikdy nenafotil.

Díry se dají dopočítat. Jenže to jsou týdny piplavé práce pixel po pixelu, a tak to nikdo neudělal.

Ménard to letos v létě udělal s Claudem za několik dní. Vznikla první kompletní UV mapa celé oblohy a každý pixel má označené, jestli je změřený, nebo dopočítaný, i s odhadem nejistoty.

Kolik takových „až bude čas“ máte vy?

Odpověď pro jednu rodinu

U tohohle příběhu jsem se zastavil.

Rodina Frostových před třemi lety přišla o syna v kojeneckém věku. Neznámá plicní nemoc. Genom mu osekvenovali, prošla ho klinická laboratoř, nakonec i jeden z nejlepších odborníků na vzácné vývojové vady plic. Odpověď nepřišla.

Rodiče tak nevěděli to nejdůležitější. Byla to náhoda, nebo je to schované v jejich DNA a může se to stát znovu?

Výzkumníci z Gamow Labs s Baylor College of Medicine pustili na stejná data AI agenta postaveného mimo jiné na modelu Gemini 4 Argon. Agent porovnával surový genom s odbornou literaturou a našel přestavbu chromozomů, kterou běžný software přehlédl. Mimo jiné chyba v anotaci ji totiž označila za běžnou a vyřadila. Laboratoř nález potvrdila dalším sekvenováním.

„Ztrátu nám to nevrátilo,“ řekl otec Randall Frost. „Ale dalo nám to s manželkou uzavření a odvahu jít dál a rozšířit rodinu.“

Vakcína pro Rosie

Paul Conyngham je datový analytik z Austrálie. Biologii nikdy nestudoval. Jeho fenka Rosie, kterou si vzal z útulku, měla na noze nádor z žírných buněk velký jako tenisák. Operace ani chemoterapie nepomohly a veterináři jí dávali pár měsíců.

Conyngham za několik tisíc australských dolarů z vlastní kapsy nechal osekvenovat DNA nádoru. S ChatGPT pak v datech hledal mutace, podle kterých by imunitní systém mohl nádor poznat, a v AlphaFoldu modeloval, jak budou příslušné bílkoviny vypadat. S hotovým návrhem přišel na University of New South Wales. Tamní RNA institut z něj během dvou měsíců vyrobil mRNA vakcínu. Jedinou na světě, jen pro Rosie.

„Výjimečné je hlavně to, že tuhle část udělal člověk bez vzdělání v biologii, medicíně nebo chemii,“ řekl Pall Thordarson, jehož tým vakcínu vyrobil.

Podle Conynghama Rosie do měsíce přeskočila plot za králíkem. Největší nádory se výrazně zmenšily. Vyléčená není: vakcínu dostala spolu s imunoterapií, takže nikdo neví, co přesně zabralo, a na odolné nádory se chystá další dávka. Jeden pes, žádná kontrolní skupina. Jenže ještě nedávno by na něco takového byl potřeba program farmaceutické firmy.

Planeta, mohyly a malý dalekohled

Rabtsevicha a Nata už znáte. Nate mimochodem nechal každý nález napadnout samostatnými AI „skeptiky“, než ho poslal mexickému památkovému úřadu INAH a týmu, který v roce 2024 našel mayské město Valeriana. Teď čeká, co na to řeknou.

Jiný amatér namířil třicetimilimetrový chytrý dalekohled Seestar na známou exoplanetu HD 189733 b. Podle jeho příspěvku na Redditu s pomocí Claude Code naměřil, že hvězda při přechodu planety zeslábne o 2,50 %. Velké teleskopy uvádějí asi 2,45 %.

A na Stanfordu postavili Paper2Agent. Ze sta vědeckých článků z výpočetní biologie převedli 74 na funkční AI agenty, kteří metodu z článku pustí na vaše data. Vyšlo to v Nature, kód je veřejný.

Co mají společného

Felix Rieseberg pracuje u Anthropicu na Claude a v říjnu napsal návod, jak být s AI ambicióznější. Ambici dělí na čtyři druhy. První je rychlost, stejná práce za kratší čas. Tu podle něj zvládne každý, takže ji přeskakuje.

Zbylé tři:

Výška. Nechtít po AI úkol, ale výsledek, který za ním stojí. Rieseberg přestal Clauda žádat, ať opraví konkrétní pád aplikace. Požádal ho, ať drží aplikace bez pádů.
Hloubka. Pracovat jako nejlepší člověk v oboru: se surovými daty, skutečnými metodami a s někým zvenku, kdo výsledek ověří. Přesně to dělal Nate se skeptiky a Rabtsevich se 74 testy.
Šíře. Přivést k problému obory, které tam normálně nejsou. Nate dal dohromady laserová data, archeologii, staré armádní mapy a databázi ropných vrtů.

Žádný z těch lidí neměl tajný nástroj. Zeptali se na něco, co vypadalo nemožně, a pak to poctivě kontrolovali.

Bannisterův efekt

Desítky let se lidé honili za mílí pod čtyři minuty. V květnu 1954 ji Roger Bannister uběhl. Sám zůstal jen 46 dní, pak to dokázal další.

Fyziologie se za těch 46 dní nezměnila. Změnilo se to, čemu lidé věřili.

Rabtsevich našel kandidáta na planetu. Nate si o tom přečetl a za pár dní hledal mohyly.

Teď o tom čtete vy.

Takže co zkusíte?

Zdroje: Felix Rieseberg, How to be more ambitious; Gizmodo: Rabtsevich; Nate: I went looking for lost cities with Claude; ScienceDaily: Fable 5 a Jacobiho hypotéza; OpenAI: GPT-6 Astra; OpenAI: Navier-Stokes; Anthropic: Claude discovers a novel enzyme system; arXiv: Existence of the Core in Approval-Based Committee Elections; Anthropic: The missing map of the sky; Gamow Labs: Frost family; The Scientist: vakcína pro Rosie; The Conversation: onkolog k vakcíně pro Rosie; Skycruncher: HD 189733 b; Nature: Paper2Agent.